Již několikrát jsme v různých článcích zmiňovali, že plandavka se vrací zpátky do módy. Nyní vám chceme představit několik tipů jak vést plandavku efektivně vodou.
Plandavka je velmi hravá nástraha, která vyžaduje kreativní přístup. Propady, pauzy, změny rychlosti a další prvky animace nástrahy mohou v různých podmínkách výrazně přispět k lepším výsledkům při lovu.
V létě můžeme slavit značné úspěchy s agresivním vedením podobným twitchingu s woblery. Možností, jak vést plandavku je zkrátka mnoho a někdy je problém vybrat si tu správnou. Pojďme se podívat na možnosti, které nám plandavka nabízí.
Související článek: Lov pstruhů na plandavky
Jednoduché navíjení bez pauzy
Začneme s úplnou klasikou. Jednoduché navíjení plandavky funguje spíše jen na aktivní dravce. Na rozdíl od rotačky mám zkušenost, že plandavka při tomto způsobu vedení funguje hlavně v létě při rychlém agresivním navíjení. Pomalé mi na mimopstruhových vodách už tolik úspěchů nepřináší.
Rovnoměrné navíjení vám dá představu o přirozeném chodu vaší nástrahy, neboť způsob pohybu má každá plandavka vrozený, záleží na jejím tvaru a váze. Po pár hodech snadno zjistíte jak moc agresivní vedení vaše nástraha snese a v jaké hloubce se při určité rychlosti navíjení pohybuje.
Stupňovité navíjení a propad
Klasická metoda chytání na gumové nástrahy funguje i u plandavek. Svého času jsem takto úspěšně lovil i na pstruhovce. Princip ovšem spočívá v dopadu nástrahy až na dno, takže se hodí hlavně na revíry s čistým dnem bez vázek. Je možné provozovat jen krátké přískoky po dně nebo naopak zvedat nástrahy dostatečně vysoko do sloupce (kupříkladu 2-3 otočkami kličkou navijáku). Během toho můžete nástrahu ještě oživit chvěním špičky prutu. Podlouhlé a těžké plandavky s méně výrazným chodem jdou oživit výraznějším cukáním nebo třeba změnami směru vedení, při nichž prutem pohybujete ze strany na stranu.
Twitching s plandavkou
Twitching je synonymem chytání na wobler. Hodí se hlavně pro typ minnow, což jsou takové ty podlouhlé woblery s méně výrazným chodem. Různým pocukáváním je dokážeme oživit tak, že vypadají jako živé – poskakují ve vodě, hází odlesky bokem a vytváří ve vodě vibrace.
Variace tohoto přístupu jsou dalším zajímavým směrem, jak vést plandavku při lovu dravců. Plandavka tady funguje jako velmi agresivní a provokující nástraha. Na rozdíl od wobleru neprovokuje rybu jen vibracemi při rychlých pohybech ale i silným optickým efektem, protože lesklá plocha plandavky je daleko výraznější než jakýkoliv wobler.
Jak vést plandavku určuje její tvar
Twitching ani jiný způsob vedení nástrahy není přesně kodifikovaný. Lidově řečeno, každý má nějaký svůj styl, který při lovu uplatňuje a věří mu. Stejně tak tomu je u plandavek. Možnosti agresivity vedení jsou dány hlavně tvarem. Každá plandavka snese něco jiného. Úzké plandavky s mírným průhybem můžete tahat velmi rychle. Naopak plandavky oválnějších forem a větší plochy pracují lépe při pomalejším cuknutí. To si musíte u každé z nich vyzkoušet individuálně sami.
Není to jen o rychlosti vedení ale i o hloubce, jelikož každá nástraha se při stejném způsobu vedení může pohybovat ve velmi odlišných hloubkách, což také hraje svoji roli. Chce to mít v krabičce několik plandavek různých parametrů a zvolit nástrahu s ohledem na potřebnou hloubku nebo sílu proudu na řece. Někdy může být výhodnější lovit spíše u dna, jindy zase ve vrchní vrstvě sloupce. V tomto ohledu žádná nástraha není úplně univerzální a musíte jich mít vícero.
Houpavé vedení plandavky – vhodné do míst s vázkami
Ne vždy je možné nechat nástrahu spadnout na dno, jelikož některé revíry jsou téměř dokonalé polykače nástrah všeho druhu. Houpavé vedení je podobné přískokům na dně, rozdíl je v tom, že plandavku nenecháme úplně dopadnout.
Problém ale může být určení správné hloubky, pokud nechceme nástrahu vodit vyloženě v horní půlce sloupce. Asi jediné řešení je nechat ji spadnout na dno hned poprvé po náhozu. Pak už ji jen opakovaně zvedáme a necháme klesat bez dotyku dna.
Tato metoda je známější u gumových nástrah. S plandavkou to ale funguje lehce jinak, můžeme zde využít její odpor ve vodě a střídavě zrychlovat nebo zpomalovat. Díky tomu se nástraha při ‚brždění“ krásně rozehraje. Nemusíme vůbec pracovat prutem, stačí jen změnit rychlost otáčení kličkou:
3 středně rychlé otočky – nástraha stoupá do sloupce Dvě rychlá otočení – plandavka se agresivně rozjede 3 pomalém otáčky navijákem – plandavka se krásně rozvlní a zároveň začne opět klesat Celý postup opakujeme
Agresivní cukání
Tohle mi funguje hlavně v létě. Jde o jednoduché a krátké cukání špičkou prutu bez pauzy. Nic složitého. Nástrahu můžete nechat dopadnout nejdříve na dno. Na mělčích vodách a podél břehů při lovu štik to ale není nutné a můžete „jet“ pouze ve sloupci.
*Tato plandavka je z wolframu – větší váha při menších rozměrech. Hodí se například do silnějšího proudu na řece nebo do větší hloubky
Cik cak navíjení
Předchozí způsob vedení můžete ještě oživit pohybem do stran. Jedno cuknutí doleva, druhé do prava.
Volný styl – všechno dohromady
Jelikož žádná pravidla, jak vést plandavku neexistují, můžete libovolně kombinovat cokoliv z předešlých prvků vedení plandavky. Může to pomoci v den, kdy nic jiného nepřináší záběr. Osvědčená metoda je kupříkladu taková: několik cik caků, rovnoměrné navíjení, pauza na propad a zvedání třpytky zase nahoru. S pauzou případně výrazným zpomalením můžete široce experimentovat, neboť právě na ně připadá velké procento záběrů.
Na agresivní část vedení záběry přichází též. Panuje ale značně podezření, že štika se často do rychle letící třpytky často netrefí, proto je lepší občas dělat pauzy.
S tím souvisí i problém se zásekem. Je lepší to nehrotit a nesekat každý náraz do nástrahy, spíš naopak. Lepší počkat a zlehka přiseknout až když ryba alespoň trochu sedí na háčku. Stává se, že háček sedí vyloženě blbě a v takovém případě se vyplatí nesekat vůbec nýbrž opatrně zdolávat bez škubání prutem, protože to téměř jistě končí ztrátou ryby.
Tyto metody lovu sedí spíš tvrdším prutům. Lehčí prut při cukání a twitchingu není příliš komfortní.
Buďte první kdo přidá komentář