Naše největší ryba dorůstá délky přes dva metry a hmotnosti kolem 100 kilogramů. Ulovit dvoumetrového sumce není v době moderního vybavení na sumcařinu taková vzácnost, jako tostaylo dřív. Sumec požírá ostatní ryby, jiné vodní živočichy a nechá se vyprovokovat také na umělou nástrahu. Útok sumce na člověka nebo psa není každodenní záležitost. Stát se to ovšem může.
Sumci jsou hojní na velké části mimopstruhových vod, zejména na větších řekách a přehradách jde o relativně velmi častou rybu. Exempláře trofejních rozměrů se najdou téměř všude a těch menších kolem metru a půl je habaděj.
Jako na potvoru ale sumci obývají nádrže oblíbené nejen rybáři ale také plavci a dalšími rekreanty. Útok sumce na člověka se pak stává oblíbenou legendou, která se stává předmětem historek u piva v kempech a chatových osadách.
Co když ale nejde o legendu?
Útok sumce na člověka není nereálný
Jako rybáři se ryb nebojíme. Žádná historka nás asi nevystraší. Zeptá-li se nás nerybář, zda může sumec napadnout člověka či například psa, tak ale musíme přiznat, že ano. Dokonce se to děje a známe takové případy v ČR i zahraničí.
Že by sumec člověka sežral, to nejspíš nehrozí. Napadení sumcem je reflexivní reakce, kterou sumec brání své teritorium. Nejčastěji k němu dochází na jaře – přelomu léta. V tu dobu sumci hlídají výtěrová hnízda a jsou aktivní po celý den, zatímco po zbytek roku během dne spíše polehávají v hlubší vodě u dna.
Útok sumce na člověka končí leknutím a maximálně lehkým škrábancem. Zapomeňte na film čelisti a obrovské tesáky, sumčí zuby se lidově nazývají kartáče a jsou vzhledem k velikosti ryby velmi jemné. Slouží totiž k hlavně k uchopení kořisti, na což sumec žádná hrozivá zubiska nepotřebuje.
Sežraný německý voják v Polsku, pokousaná učitelka z Prahy a další příběhy
Útok sumce na člověka se nejčastěji traduje v povídání o pokousané učitelce z Prahy. V různých verzích se zmiňuje dějiště události na Slapech nebo na Orlíku.
Reklama:Výbava pro lov sumce
Ještě neuvěřitelnější příběh přišel z Polska. Rybáři chytili trofejního sumce, který vyplivnul ostatky člověka oblečeného v uniformě nechvalně známých německých vojsk. Jak se ostatky dostali sumci do jídelníčku tak dlouho po válce již příběh nepopisuje.
Daleko reálněji působí příhody poškrábaných osob, které sumec nebo jiný dravec čapnul za nohu.
Poměrně dobře zdokumentovaný případ se odehrál v Rusku na řece Unža poblíž města Kostroma. Soudružka Nikiforova si šla zaplavat na řeku, jak je ve zdejším kraji během léta zvykem.
Najednou ucítila naráz nohou do jakési věci.
„Něco se objevilo u mě, zakouslo se a chvíli drželo“.
Panický řev dotyčné zmobilizoval okolní rekreanty na pomoc, sumec naštěstí po několika vteřinách pustil. Na chodidle se posléze našlo dvacet jemných ranek, které lékaři vyřešili desinfekcí a obvazem.
Podobné příběhy známe též z Německa a z doslechu také z ČR. Zajímavé ovšem je, že v době smartphonů s fotoaparátem zoufale chybí jakékoliv záběry zraněných a pokousaných lidí. Evidentně je napadení sumcem velmi vzácný jev. Častěji než kousnutí sumce se totiž v médiích objevují dokonce i létající talíře.
Útok sumce na psa je reálnější hrozba
Mezi rybáři je všeobecně známo, že sumec velký jako kořist neloví pouze ryby. Jeho obětí se poměrně často stává vodní ptactvo. Sumec má rád dobře vykrmenou kachničku, kterou slupne z hladiny i s peřím.
Vezmeme-li v úvahu průměrnou velikost kachen, tak logicky vychází, že některá psí plemena by se raději neměla koupat.
Koupání psů je přitom oblíbená kratochvíle, kterou pejskaři občas žhaví rybáře do běla. Nedokážu ani spočítat kolikrát mi udělali čáru přes rozpočet, když při vláčení najednou přiběhne pes a proplave pár metrů od nástrahy. Nejenže vyplaší ryby ale ještě hrozí, že v rámci hry se mi zakousne třeba do hladinového wobleru.
Ostré háčky přitom nejsou jediné nebezpečí, které by měli majitele psů brát při koupání v potaz.
Zprávy, že sumec sežral psa nejsou zdaleka přehnané. Můj známý osobně zažil případ záhadného podvečerního zmizení menšího psa během koupání poblíž restaurace u jedné vodní nádrže. Zoufalý pláč majitelky a marné pátrání nemá smysl popisovat. Pes prý prostě najednou nebyl…
Reálná hrozba zkrátka existuje, i když málo pravděpodobná. Nejčastěji jsou historky o útoku sumce na psa prostředkem, jak udržet pejskaře dále od vody:)
Jak nenechat sežrat psa nebo sebe
Existuje univerzální návod, jak útoku sumce předejít? Nejspíš ano. Největší nebezpečí hrozí během období výtěru, neboli rozmnožování.
To probíhá dle teploty vody a lokálních podmínek nejčastěji během května a června. Mnohdy se ale protáhne až do začátku července, kdy už paradoxně probíhá sezóna lovu sumce.
V tuto dobu je sumec velmi agresivní po celý den a útočí na cokoliv, co se motá kolem jeho jiker. Ty mohou být relativně blízko břehu na hloubce jen několika metrů. Sumci nedělá potíže se od nich zvednout a zakousnout se. Největší riziko kousnutí sumce tak připadá na začátek koupací sezóny.
Jinak je sumec aktivní zejména v noci. Při nočním koupání na něj můžete narazit na úplné mělčině.
Pohyby zvířecí kořisti jej ale mohou vytáhnout z hloubky klidně během dne. Stačí aby zrovna bylo to správné sumčí počasí, které se občas kryje s ideálním počasím na koupání. (Přečtěte si třeba článek o vlivu počasí na aktivitu sumce). Kousnutí od sumce ale naštěstí zdaleka není životu nebezpečné a zůstane tak spíše kuriozitou, než reálným nebezpečím pro člověka. Ty menší pejsky bych ovšem koupal opatrně.
Be the first to comment