Nedávno jsem četl zcela vynikající vtip. Připomněl mi pána, který už chytá ryby se Sv. Petrem, ale jeho životní postoj byl velice relaxovaný.
Pomocný dělník v blízké továrně, který práci nikdy příliš nedal. Slušný člověk, který ale nenašel smysl života v práci ani hromadění statků. Za minulého zřízení by jej označili za sociální případ.
Pro mě to byl normální slušný chlap ale ze skromných poměrů, jak moc si za nízkou životní úroveň mohl sám, toť bych nechal stranou. Vždy jsem jej u vody viděl rád.
Pokud jde o rybářskou výbavu, taky nic co by se mu dalo závidět, většinu života ale prožil spokojeně na rybách, kterými si i přilepšoval jídelníček. Vždycky, když jdu na místa kam chodil, tak si vzpomenu.
Tenhle frk, který se dá v mnoha obdobách najít po internetu, jeho životní filozofii plně odpovídá.
Přesně to ale už dávno děláme!
Úspěšný pražský podnikatel si vyrazil na polední kafe na jednu z nobl restauračních lodí u Vltavy. Oblek sice nechal doma, ale aroganci, drahý mobil a hodinky a pocit, že rozumí světu nejlíp ze všech, si vzal s sebou.
Kousek od lodi si všiml party rybářů. Kdyby neměli před sebou stojany s pruty a podběráky, tak by je považoval za santusáky, které jinak přehlíží asi jako většina lidí v centru hlavního města. Do hlavy mu ale nešlo, že zdraví chlapi v nejlepších letech jen tak zevlují na náplavce. Mohou přece pracovat a na ryby si zajet jen občas, zato s plnou parádou někam za hranice.
Zrovna byl v ráži po tom, co telefonem vyřešil další zdánlivou křížovku v jeho úspěšném byznysu. Možná proto se nyní rozhodl s muži promluvit.
Podnikatel přišel k partě rybářů, umělě se ušklíbl, přistoupil k nim a bez pozdravu spustil. „Promiňte, můžu se zeptat, proč tady jen tak vysedáváte? Je dopoledne. To jako nemáte co dělat? V tuhle hodinu se přece vydělávají peníze.“
Rybáři se na sebe podívali, jeden se napil kafe a v klidu odpověděl. „My už máme dneska hotovo, uklízíme chodníky. Ráno jsme si odbyli svoje a teď si můžeme dělat, co chceme.“
Podnikatel protočil oči. „No jo, ale kdybyste měli ještě jednu práci, tak vyděláte víc.“
„A co bychom z toho měli?“ zeptal se druhý rybář a hodil očkem po řece.
„No přece víc peněz,“ ožil podnikatel.
„A co bychom z toho měli?“ ozvalo se znovu, tentokrát už s lehkým úsměvem.
Podnikatel se nadechl a začal monolog, jako když na poradě vysvětluje juniorovi základní principy byznysu.
„A co bychom z toho měli?“ přerušili jej a bylo vidět, že je to baví.
Teď přišla jeho chvíle. Podnikatel se vítězoslavně usmál. „No přece svobodu. Za deset let už to všechno poběží samo. A vy si pak budete moct jen tak chodit na ryby a dívat se do vody.“
Rybáři se na sebe podívali, pak na Vltavu, pak zpátky na něj. Jeden se rozesmál, druhý zvedl kelímek s kafem a řekl:. „No… a co myslíš, že děláme teď?“
Podnikatel ztuhl. Chvíli mlčel, pak si nervózně upravil rukáv a bez rozloučení odešel směrem k Palackého mostu. V hlavě mu to šrotovalo protože jeho život je samá schůzka, telefon a pár dovolených za rok, kde se totálně utrhne ze řetězu protože by jinak vyhořel.
Je to ovšem jen vtip. Kousek pravdy na obou stranách najdeme v tom, že zahálka sice možná nevede k zářným úspěchům. Ani honba za penězmi a budování kariéry ale ve výsledku štěstí nemusí přinášet. Jak říká klasik, doba strávená na rybách se nepočítá do života. Proto na stránkách věnovaných rybářství nejde doporučit nic jiného, než v nadcházejícím roce alespoň občas zpomalit a zajít si na ryby a prostě koukat do vody. Ať už jste milionář nebo máte vítr v kapse, nic nedělat a koukat do vody je činnost, která je osvěžující pro všechny vrstvy společnosti.
Aktuální články končícího víkendu:
Když je vzdálenost rozhodující: dva házecí kaprové speciály Shadow II za jednu cenu
Nejméně úspěšný rybář všech dob aneb když nevadí, že neberou
Máte na revíru kormorány? Rybáři prosí o nahlášení jejich zimovišť
Signalizátory, které vypadají jinak: barevná limitka FLACARP X8 + RX8
Buďte první kdo přidá komentář