„Tak co to dělá?“, ozývá se na cestě za mnou. Odpovím, že dobrý. Nechci zabředávat do rozhovorů, dneska chci hlavně klid. Prohodíme ale přesto pár vřelých frází a kolega jde o kus dál. Na tohle místo moc lidí nechodí. Setkání jsou ale vřelejší a nikdo nikoho zbytečně neotravuje.
Někdy mám náladu zapadnout někam daleko od civilizace, což na hlavní toku prakticky nepadá do možností. Za zády mi sviští buď cyklisti, nebo se v dálce tyčí elektrárna či chemička, která mi kazí výhled a nebo je u vody dálnice se svým řevem.
Je potřeba utéct jinam. K vodě jdu rovinatou úrodnou Polabí, s cílem se zašít u jednoho u odstavených ramen.
Můj klid ruší jen pravidelné vlaky blízké na trati Vysočany-Nymburk, které kousek dál navíc přejíždí nový most přes Labe.
Řeku nechávám ale chatařům a kaprařům, u tůně je klid. Ani ty vlaky mi nijak nevadí. Je to daleko snesitelnější než třeba rušná silnice.
Sedím u vody a sleduji, jak se jemně vlní hladina. Prut střídavě v ruce, nástraha se houpe pod splávkem. Na první pohled klidná scéna, ale uvnitř mě zuří napětí a očekávání. Každý rybář to zná.
Naše čekání je tak tiché, že slyšíte i vlastní dech. Přesně tady, u břehu starosvětsky se tvářící tůně, pozůstatku kdysi mohutně se větvícího Labe, se učím, co znamená trpělivost a vracím se zpátky k počátkům rybařinu.
Rybaření není jen o rybách. Je to zrcadlo života. Každý záběr, který nepřijde, každá chvíle, kdy se zdá, že všechno je marné, učí vytrvalosti.
Naučil jsem se na rybách čekat. Naučil jsem se nevzdávat. Říká se, že rybolov je o trpělivosti. Zpravdila nemám morál sedět tři dny a čekat na obřího kapra. Splávek nebo feederové špičky jsou ale jak urychlovač času. Šest hodin na rybách, bez jídla a pití, naprosto bez problémů. Zkusit to ale naroubovat na moderní metody lovu, to není takové. Tak se vracím ke klasice, chytám pěkné cejny, plotice, bílou rybu a aspoň mám filozoficky podložené, proč tahám samé čudly. I když pro mě odjakživa byl čtyřicítka cejn hezčí ryba než kaprů
Na plavanou je to navíc daleko hezčí chytání a nemusím řešit olova zaseklá mezi šutry někde v půlce Labe či Vltavy. Ani proud mi netahá montáže někam do pryč.
S trochou kafe v termosce se dostávám do naprostého rybářského zenu. Když ryba odplave zpět do vody a já znovu nahazuji prut, cítím, jak se mi mysl pročisťuje.
Stres, práce, povinnosti, které si nosíme z města, všechno ustupuje. V tu chvíli i zapomínám, že jsem pracuji na rybářském webu a témata je někdy potřeba tahat až z paty.
Plavačka a pobyt v přírodě zkrátka umí člověka vypnout. Podobný stav mi dokáže navodit už jen muškaření někde pod šumějící peřejí v liduprázdném údolí.
Příroda je mocná čarodějka. Někdy se stačí jen nadechnout, poslouchat šumění vody a zpěv ptáků, a tělo se samo uvolní. Je to stav, kdy mohu být jen já, přítomný, klidný a nabitý energií, která se rodí z jednoduchosti okamžiku.
Rybaření se stává meditací v pohybu, terapií, která nevyžaduje nic jiného než pozornost a otevřené smysly.
Každá větší ryba, kterou zdolám, je malá lekce života. Podobné okamžiky jsou navíc dost vydřené, na taková místa musím bohužel vážit dlouhou cestu a velký kus k vodě jdu pěšky. Ta dlouhá cesta od vody je ale vlastně takový přechodový rituál z normálního světa do světa rybolovu.
Učí mě radosti z malých vítězství. Každý okamžik u vody je připomínkou, že cíl se ne vždy dostaví okamžitě, ale trpělivost a vytrvalost přinášejí odměnu.
A pak jsou tu lidé, kteří sdílejí stejnou vášeň. Není to úplně o tom, že bych se bavil s každým, kdo sedí u řeky. Tam je to mix lidí všeho druhu.
Setkání v takové houšti jako tady jsou ale vždycky tak nějak vřelejší. Někdy jsou to staří známí, někdy cizí, s nimiž prohodíte pár slov jen u vody.
V dnešním světě, kdy většina komunikace probíhá přes obrazovku, je tento druh setkání zlatem. Nejen že vytváří přátelství, ale zároveň posiluje mezilidské dovednosti, které v online světě snadno uvadnou.
Nedávno jsem někde četl článek, jak je důležité mít koníčky, které jsou vlastně zdrojem energie. Potěšilo mě, že tam výslovně zmínili rybolov. Právě ten článek mě inspiroval k napsání této úvahy.
Rybaření je totiž nejen koníčkem ale také cvičením mysli. Každá nová technika, každý nový trik posiluje schopnost učit se, analyzovat a přizpůsobovat. A když věci nejdou podle plánu, učíme se hledat nové cesty a nepoddávat se. To je dovednost, která překračuje hranice pouhého koníčku. Tohle nám pomáhá v životě, v práci, v osobních vztazích.
Nejkrásnější na rybaření je však jeho schopnost probudit radost. Když se ryba konečně chytí, ten pocit uspokojení je intenzivní a hluboký.
Malé vítězství, které vás naplní hrdostí, klidem a štěstím. Tento pocit se hromadí a postupně snižuje stres, zlepšuje náladu a činí z nás trpělivější, laskavější a spokojenější lidi.
Stojím u vody a sleduji svůj prut. Splávek se jemně pohne. Srdce mi zrychlí a já vím, že přichází okamžik, kdy všechno, co jsem se naučil jako trpělivost, postřeh, odhodlání zužitkuji k proměnění záběru. Ryba bojuje, já někdy taky bojuji protože na jemný vlasec 0,12 je každá ryba nad 40 velký boj, a nakonec je tu ten okamžik ticha, kdy ji držím v rukou. A právě tady, mezi vodou a nebem, si uvědomuji, že rybaření není jen koníček. Je to cesta k sobě, k lepšímu člověku.
Každý z nás by měl mít něco, co nás naplňuje, co nás učí, co nás zklidňuje a zároveň posouvá. Pro mě je tím rybaření. U vody se učím, jak být trpělivý, jak se radovat z malých věcí, jak být disciplinovaný a jak být skutečně přítomný. A přesně proto je rybaření koníček, který z vás může udělat lepšího člověka.
Neříkám, že je to zcela idylická, na tom mám procestováno moc revírů po celé republice. Většina rybářů ale ryby vyhledává právě kvůli takovým okamžikům stráveným v přírodě a mimo dosah škodlivých vlivů dnešní civilizace.
Čtěte také:
- Dnes otevírá své brány veletrh For Fishing: nebudou to jen slavnosti kuliček
- Extrémně lehké lehátko pro rybáře: Anaconda Freelancer Ti-Lite Flat
- Maďarská feederová vychytávka kombinuje vlastnosti popky, chleba a pufovaných nástrah
- Candátů je málo, přesto jich do severočeských vod vysadili loni přes 120 tisíc
- Nová řada rozpustek Soluble od Mikbaits
Buďte první kdo přidá komentář