Pro nás, kdo procházíme z podhůří Krkonoš je muškaření na Labi „normálka“. Tentokrát jsem se ale vydal muškařit na Labe o hodně dál než na mé rodné vody.
Už loni jsem lehce koketoval s muškou na MP stojatých vodách. Akci, kterou uspořádali rybáři z Brandýsa nad Labem, jsem tak nemohl nechat bez povšimnutí.
Podle fotek úlovků na Facebooku to vypadalo velmi nadějně, takže stačilo získat nedělní opušťák od mé drahé polovičky a mohl jsem se bez potíží přihlásit.
V neděli 23.2.2020 jsem v sedm ráno vyjel vlakem z Prahy abych zavčasu stál u plavební komory na pravém břehu Labe v Brandýse nad Labem.
Nutno podotknout, že mívám notoricky smůlu na počasí. Kdyby měsíc bylo krásně a já mohl jen jeden jediný den jít na ryby, tak určitě přijde povodeň, vichřice nebo jiná katastrofa.
Toto léty osvědčené pravidlo zafungovalo i tentokrát a tak nás čekal den plný větrných poryvů a hlavně prudké změny počasí ze sobotního slunečna do něčeho úplně jiného.
Po příchodu na místo a nafasování bodovací karty, jsem si šel trochu zaházet. První nához skončil uzlem na návazci, další mi vítr sfouknul na strom za cestou. Naštěstí se všichni ostatní dobře bavili mezi sebou a příliš velká ostuda to nebyla.
Zahájení v půl desáté ukázalo, že ani přes extrémní počasí nám nechybí dobrá nálada. Dle úvodní instruktáže můžeme chytit všechno od oukleje po sumce a kachna se počítá za 3 ryby!
Zapomněl jsem zmínit, že jsem si vylosoval jako první místo nešťastnou třináctku, která měla ale jednu výhodu. Jakási kovová konstrukce mi výborně posloužila jako stojan na pruty.
Ty jsem měl sebou dva, ale nakonec jsem zakotvil u klasické šestky v devíti stopách a plovoucí šňůry s potápivým koncem (původně celá plovoucí ale Číňan to nějak blbě vyrobil).
S touto výbavou jsem se jal bičovat vodu v mém přiděleném úseku. Moc mi to ale nešlo, neboť vítr byl chvílemi silnější než můj nához. Kolega vedle to bičoval hlava nehlava a dařilo se mu i přes vítr házet obstojně daleko.
Zima byla opravdu velká a ryby příliš nespolupracovaly. V prvním kole se snad nechytilo vůbec nic. Ve druhém kole se podařil pěkný okoun a to bylo všechno. Když neberou tak neberou.
Mezi druhým a třetím kolem nám dovezli výborný oběd. V tu dobu už mi byla vážně zima a horká polévka ve mně zahučela opravdu rychle. Na karboši s chlebem jsem si už nechal záležet víc.
Třetí kolo bylo zásadní pro celý závod. Na chvíli se umoudřilo počasí. Náznakem vysvitlo slunce a ryby dostaly konečně chuť na naše mouchy. Ukázalo se několik okounů a já měl štěstí. V poslední čtvrthodině mi na red tag s velkou wolframovou hlavou skočila jedna plotice. Čekal jsem, že do posledního hvizdu by mohla zabrat ještě nějaká ale bohužel. I tak jsem ale byl rád, že nejsem bezrybka.
Slovy klasika, nemusí pršet, stačí když jen kape:))
I přes nepřízeň počasí hodnotím akci jako povedenou a příště pojedu zas.
Buďte první kdo přidá komentář