Média v Maďarsku řeší problém, který se možná týká nebo v minulosti týkal také českých revírů. Rozmáhá se černý obchod s velkými trofejními rybami, zejména kapry. Před týdnem o tom psal východomaďarský webový portál szon.hu
Dnes již mnoho sportovních rybářů už nevnímá rybu jako potravinu, spolu s tím se mění i charakter pytláctví.
Místo o maso jde pytlákům o trofejní ryby pro soukromáky. Někteří majitelé jsou ochotni za každou velkou rybu dobře zaplatit.
Celá věc má širší pozadí spočívající ve změně trendů ve sportovním rybolovu. Filozofie chyť a pusť je tu s námi již přes dvě desítky let a hlásí se k ní drtivá většina kaprařů.
Touha ulovit a vyfotit se s velkou rybou přitom není nic špatného, problémem je vedlejší efekt, který to přináší.
Společně se vzestupem sociálních sítích a touze vyniknout roste zároveň poptávka po revírech s trofejními kapry, kde může být cesta k naplnění rybářských ambicí výrazně snazší než na volné vodě.
V Maďarsku někteří podnikatelé vycítili šanci na pořádný byznys a rozhodli se vzácné trofejní ryby opatřit za každou cenu. Jenže kde vzít kapry nad dvacet kilo? V běžném prodeji není mnoho velkých kaprů ani v této rybám zaslíbené zemi. Tržní kapr určený ke konzumaci je pro tyto účely malá ryba, která do trofejních rozměrů poroste dlouhá léta.
Poptávka po větších kusech proto silně převyšuje nabídku produkčních rybářství. Pro méně eticky uvažující podnikatele se tak otevírá jednoduchá cesta, jak si rychle opatřit lukrativní rybí obsádku: zaplatit rybářům za „přemístění“ takových exemplářů ze státních vod.
V Maďarsku již nejde o jednotlivé případy jedinců, kteří podlehli pokušení zpeněžit svůj rybářský úspěch. Konkurenční tlak vedl ke vzniku téměř mafiánských sítí, které systematicky rabují státní vody a zásobují jimi soukromé sportovní revíry po celé zemi.
Za dvacetikilového kapra jsou provozovatelé soukromých jezer ochotni zaplatit až milion forintů (cca 60 tis. korun), a čím je ryba větší, tím cena stoupá.
Odborníci upozorňují, že takový kapr roste desítky let, a proto jsou velké ryby velmi žádané a těžko dostupné. Právě to nahrává černému trhu, který se rozrostl od Balatonu přes Dunaj až po Tisu, včetně odlehlejších oblastí na severovýchodě země.
Zloději operují převážně v noci, používají profesionální vybavení, noční vidění a speciální nádrže na kapry v terénních vozech. Do nich se vejdou i tři nebo čtyři velké ryby. Řeky jako Tisa jsou pro ně ideální. Tato řeka teče ve východní části země, poblíž hranice se Slovenskem a Ukrajinou. Má řídce osídlené břehy a šance narazit na kontrolu je, kromě pohraniční zóny EU, minimální.
Rybářská stráž přitom nestíhá problém řešit. Za poslední tři roky se jí podařilo usvědčit jen několik pachatelů, zatímco odhady hovoří o stovkách až tisících krádeží. Situace došla už tak daleko, že orgány životního prostředí a RS v Maďarsku začaly monitorovat sociální sítě a inzerci, aby případy kupčení s trofejními rybami odhalily bez nutnosti hlídkovat přímo v terénu.
Máme problém také v ČR?
Nabízí se otázka, jak moc je podobný problém rozšířený v ČR. Zvěsti o rybách přemístěných ze svazovek na soukromáky se u nás objevují také. Někteří kapraři se dokonce přiznali, že v minulosti se podobných kšeftů účastnili.
Dnes již přitom rybářský řád prodej úlovků výslovně nezakazuje. Na velké části revírů s výskytem velkých kaprů v ČRS ale platí horní míra (K70) a není zde legální si trofejní rybu přisvojit k jídlu ani z revíru odvézt živou. Horní míra ovšem neplatí zdaleka všude a jsou jedinci, kteří s pravidly hlavu beztak nelámou.
Nejlepší prevencí se v této problematice může stát nikoliv rybářská stráž, nýbrž sama komunita kaprařů, která podobné aktivity odmítne. Sociální sítě jsou totiž dvojsečná zbraň.
Na jednu stranu vytváří poptávku po fotkách s trofejními rybami, na straně druhé ale umožňují krádeže snadno odhalit. Rozumně uvažující rybář a, nedej bože, představitel rybářské značky nemůže chtít být s lovem kradených ryb spojován. Celý humbuk okolo trofejních ryb je dnes založen sdílení fotografií a videí úlovků, které v tomto případě mohou posloužit jako důkaz o tom, že ryba pochází odjinud.
Krást ryby se nemusí vyplatit, rybáři velké kapry poznají a ostuda je zaručená
Koupě trofejní ryby opravdu nemusí být pro majitele soukromáku výhrou. Kapraři jsou schopní většinu trofejních ryb identifikovat podle vzhledu. Velké kusy se loví opakovaně v průběhu let a rybáři jim dokonce často dávají jména.
Jejich vzhled je vždy unikátní a prokázat původ kapra díky tomu není nic složitého. Každý takový jedinec je mnohokrát vyfocen opakovaně z obou stran.
Skandál a ostuda je pak zaručená. V jednom případu z Maďarska byla ryba odhalena právě díky unikátnímu vzoru šupin. Známý kapr, který se pravidelně lovil a byl focen rybáři v jedné lokalitě, se náhle objevil na fotce z jiného jezera.
Majitel se od případu distancoval a údajně zahájil vyšetřování, jak se taková ryba k němu do jezera dostala. Těžko ale předpokládat, že nějaký dobrotivec mu trofejní rybu vysadil bez jeho vědomí a zdarma.
Kapry už si kradou navzájem, majitelé začínají ryby čipovat
V Maďarsku už se dokonce nehraje jen na „přemisťování“ ryb se státního na soukromé. Ryby si kradou soukromáky navzájem.
Provozovatelé některých soukromých rybníků proto začali označovat trofejní kusy speciálními čipy. Ty umožňují jednoznačně identifikovat rybu i bez výrazných vizuálních znaků a stávají se tak další ochranou proti ilegálním „přesunům“ trofejních ryb.
Čtěte také:
MRS upozorňuje: od dubna se zapisuje výhradně číslo revíru, nikoliv název
6 důvodů, proč zkusit Chod Rig
Speedex SPOD od Mivardi: až 145 cm na jedno otočení
Buďte první kdo přidá komentář