My jako rybáři, musíme v poslední době čelit spoustě tlaků. Stačí jen zmínit plánovaný zákaz olova a podobné věci. Tentokrát sněmovna definitivně projednala tzv. invazní novelu.
Pokud jste se teď lekli, tak se zase zklidněte. Invazní novela není plán vojenského útoku ani nic podobného, co by rybáře vyhnalo od vody do první linie. Invazní novela je širší dokument, který se zabývá nepůvodními druhy v naší přírodě. Dokument jistě potřebný ale v průběhu projednávání chvílemi nabýval poněkud strašidelných forem.
Jak je v poslední době zvykem, každý dobrý záměr se vždycky zvrhne a tak chybělo málo a došlo k zákazu některých hospodářsky cenných ale nepůvodních druhů ryb. Největší problémy se rýsovaly například u těchto oblíbených druhů:
- Pstruh duhový
- Siven americký
- Amur bílý
*Chybělo málo a duháka nebo amura byste mohli mít jen jako plyšový polštář
Co hrozilo těmto druhům a rybářskému svazu?
V podstatě zákaz jejich vysazování do volných vod (tedy velké části revírů). Jakékoliv vysazení takové ryby by bylo zatíženo neuvěřitelnou byrokracií, kterou by svaz nedokázal pokrýt na centrální úrovni, natožpak na úrovni MO. To už by si rybářské organizace museli na každé vysazování kromě hospodáře a brigádníků zvát ještě advokáta…
Navíc hrozily velké pokuty za neoprávněné nebo chybně vypapírované vysazení nepůvodních druhů. V krajním případě by svaz mohl dostat nařízeno tyto druhy likvidovat. Jak si příslušné organizace představují čištění pstruhovek od duháka nebo velkých řek od amura, to si radši ani nechceme představovat.
Rybářský svaz má velký hlas a dokáže spolupracovat s úřady i ostatními spolky
Na rybářský svaz si rybáři zvykli spíše nadávat. Někdy právem, jelikož tak obrovská a v podstatě decentralizovaná organizace jde těžko řídit a mnohdy se brání novinkám či novým trendům v hospodaření. Ani někteří čelní představitelé MO, US a dalších úrovní nejsou příliš populární.
Svaz ale funguje mnohdy velmi dobře a je potřeba to zmínit. Právě tady se ukázalo, že za svých více než čtvrt milionu členů se dovede postavit. Mnozí úředníci z Mze a dalších organizaci jsou navíc ochotni našemu hlasu naslouchat a tak se původní katastrofální vize změnila v použitelnější dokument, který nic z výše uvedeného neuvádí do praxe a bude možné vysazovat stejné druhy ryb jako dosud.
Poděkování patří pracovníkům ČRS a MRS na všech úrovních, kteří se do vyjednávání a připomínkování zapojili. Vedení svazů navíc zajistilo množství právních rozborů a analýz, které umožnily vznést konstruktivní změny.
Podobným hrozbám navíc nečelí pouze rybáři ale také myslivci, včelaři, lesnící a dokonce i zahrádkáři a další organizace, které mají co dočinění s českou přírodou. Vznikla proto velmi dobře fungující platforma “Hospodáři v krajině”, (přehled zúčastněných organizací zde) která si klade za úkol skloubit ochranu přírody a biodiverzity s celospolečenskými zájmy.
Buďte první kdo přidá komentář