Z televize se na nás valí jedna katastrofa za druhou. Poslední dobou se všechno točí jenom kolem koróny a pomalu zapomínáme na chudáka Grétu s globálním oteplováním, kterého se stala symbolem. Nechci to nijak hodnotit, stejně radši televizi neposlouchám a zprávy nečtu. Pravda ale je, že to sucho a vedro, které je každým rokem horším opravdu nepamatuje nikdo. My rybáři k tomu pozorování máme trochu blíž, k vodě mnoho z nás chodí desítky let a tak můžeme tyhle negativní vlivy pozorovat prakticky v přímém přenosu. V tomto článku nechci moc mudrovat nad změnou klimatu ale spíš se zamyslet nad tím, jak se nám chytá na přívlač v letním horku.
Že rybaření v tomto saharském počasí většinou stojí za houby, na tom se můžeme shodnout, i když to neplatí zdaleka vždy. Však právě v následujících řádcích si nějaké možnosti jak na přívlač v horku nastíníme.
Situace je vskutku velmi blbá. Známý se loni vydal na jednu nejmenovanou pstruhovku v severních Čechách. Nejenže úlovky jsou na některých P revírech velmi sporadické ale už i prostředí pro život ryb prochází negativní změnou. Tekoucí řeka plná kamenů a peřejí měla teplotu lehce přes dvacet stupňů Celsia. To je pro lososovité ryby úplná katastrofa.
Jaká je potom situace na nádržích v nížinách si dovedete představit sami. Přílišná teplota vody znamená méně kyslíku, což jako první odnáší většinou dravé ryby. V nejlepším případě se to projeví jen sníženou aktivitou a tím, že prostě neberou.
Jak zacházet s rybou v horku
Šetrné zacházení s ulovenou rybou je za vysokých teplot ještě důležitější než jindy. Ryba je vyčerpaná soubojem a menší množství kyslíku ji hodně komplikuje regeneraci. Jednoduché řešení je rybu pokud možno vůbec netahat z vody.
Bez podběráku to jde většinou jen u malých ryb ale ty větší nemusíte z podběráku vůbec zvedat. Vytáhnout nástrahu jde i v něm, přičemž ryba může být pořád ve vodě. Ideální je aby se pobyt na souši minimalizoval na jednotky vteřin. Fotit se dá přímo v podběráku nebo opravdu krátkým zvednutím a rychlou fotkou. S rybou můžete před vypuštěním i trochu popojet ve vodě aby se přes žábry prohnala voda a vyčistily se od případného nánosu zvířeného kalu nebo jiných nečistot, které se tam dostali během zdolávání.
Kde hledat ryby na letní řece
Kromě klasických provařených míst pod jezy jsou zajímavé jakékoliv proudy a rychlejší voda, které na revíru najdete. Podceňované jsou i přítoky. Musíte ale najít přítok většího potoka nebo řeky, která přináší chladnější a prokysličenou vodu ve větším množství. Ideální je pokud na takovém místě najdete tvrdé kamenité dno, což je důkazem, že se jedná o proudné místo, kde lze očekávat i v létě lepší podmínky.
Paradoxně jsou docela zajímavé i hrany plavební dráhy tam, kde je řeka výrazně zúžená pro lepší splavnost. Na takových místech postupem času navíc vznikají vymleté jámy a vracáky, které dokáží ryby dobře využívat.
Přívlač v horku na řece – příklad z praxe
Máme pár míst, které fungují i v létě. Společným jmenovatelem je blízkost jezu, i když ne vždy se chytá přímo pod ním. To je případ místa popsaném na následujícím nákresu. Je to na poměrně větší české řece, o šířce koryta v místě okolo 70 metrů. Přesnou lokalitu si pochopitelně nechám pro sebe, jde hlavně o pochopení principu, kde hledat ryby.
Jaké nástrahy použít?
Výběr nástrahy záleží na cílové rybě. Nejsnazším terčem je tady všudypřítomný Jelec tloušť. Ten se vyskytuje i v solidních půlmetrových exemplářích. Na něho je výběr nástrah velmi pestrý. Preferuji woblery, případně ve sloupci vedené gumové nástrahy či obyčejnou třpytku. Moc složitostí v tom nejde hledat, tloušti většinou berou celý den, tedy alespoň ti menší. Nestává se zřídka, že po nastráze skočí i menší štika.
Vracák je jako supermarket pro ryby. Všechno žrádlo, co plave kolem, se tu zkoncentruje v jednom místě. Je tady díky tomu hodně bílé ryby a tudíž o dravce není nouze. Čas od času je vidět jak sem zajede například bolínek a tluče rybky přímo u hladiny.
Daleko těžší je lov candátů, kteří okupují hloubku hned za prahem. Funguje většinou jig s gumovou nástrahou a delšími poskoky. Proud má celkem sílu a tak nástrahu nahazujeme do světle modré oblasti. Tam je teď kolikrát hloubka jen lehce nad kolena ale řeka nástrahu sfoukne někam za hranu hlubší vody. Nástraha má tendenci jet spíše po oblouku směrem k našemu břehu. Když se zadaří tak není problém chytit candáta během jasného dne. V jámě jsou určitě přes tři metry hloubky a je to taková jejich schovka. Důležité je nástrahu vést v hloubce a ne na hraně mělčí vody, to je většinou úplně marné.
Na typu nástrahy asi tolik nesejde. Fungují klasické twistery a gumové rybky nebo banjo. Problém jsou tady šutry a možná i nějaké mušle, které jsou ve vodě. Šňůra občas hodně trpí, pomáháme si proti tomu dlouhým kusem fluo návazce abychom kontaktu šňůry s podložím zamezili.
Noc mění situaci
V noci to na úplně stejném fleku po horkém dni ožívá naprosto jiným způsobem. Candát se rozjíždí z jámy ven a je celkem dobrá šance chytit i nějakého sumíka.
V tuhle dobu je lepší přejít například na wobler protože ryby jsou spíše ve sloupci. Chytat se dá jak ve vracáku, tak i nad hlubší vodou. Překvapivě nejlepší úlovky jsou ale pár desítek metrů nad tímto místem, kde začíná široký proud s hloubkou maximálně do dvou metrů. To už je ale jiná pohádka, protože ze břehu to tak dobře nejde. Ideální je se člunem zaparkovat nad peřejí a wobler splavat dolů. Občas cuknout a nechávat v pauzách pracovat v proudu. Bez lodi můžeme takto prolovit jen pruh blíž ke břehu, což není tak výhodné.
Ať vám berou, kamarádi!
JV
Buďte první kdo přidá komentář